Bylo nebylo Jedno dítě… aneb Jak to vše začíná a jak to nepokazit

„Mami, víš, jak doma zlobím a ve školce vůbec…“
„Ano“ (velmi dobře, pomyslím si, a otevírám oči v půl šestý ráno, těšíc se na ranní mindfulness chvilku s mým čtyřletým).
„Čím to myslíš je?“
„No, doma zlobím, protože vím, že mi všechno odpustíte. Teda budete se zlobit, ale stejně se cítím v bezpečí…  A to je důležité cítit se v bezpečí. Pak to můžu všechno vyzlobit, až nic nezbude. To se mi nebude chtít zlobit třeba celý den, nebo aspoň odpoledne…“
„Tak na ten den se mooc těším…“
„Tak co třeba dnes, mami?“

I takhle nějak může vypadat vaše ranní, večerní nebo také půlnoční konverzace s vašimi 4letými :-). Zeptali jste se někdy, jak to mají s tím zlobením? S důvěrou? S bezpečím? Protože, když se naučí správná slova, chápou souvislosti svých emocí často přesněji a vědoměji než leckterý emoční kouč..

Jak tedy ten příběh důvěry a bezpečí (až k zlobení a zase zpátky) začíná?

Když se dítě narodí, nemá žádný sebeobraz. Neví, jaké je a co je jeho podstata. Neví, že je Adámek, kolik je v pořádku plakat, a už vůbec neví, jak má vypadat láska k někomu druhému. Ještě dlouho nebude láska na pořadu dne. Teď se pracuje dnem a (hlavně) nocí na něčem hodně důležitějším a základnějším, na důvěře v život.

Jsou to jeho nejbližší lidé, kteří mu umožňují vnímat sebe sama. Jejich dotyky, které ukazují, kde končí a kde začíná někdo druhý. Jejich úsměv nebo tón hlasu, který říká, jestli je dost důležité, aby na něj někdo reagoval. Vše, co mu nejbližší okolí nezrcadlí, dítě zapomene nebo si nikdy neuvědomí. Tyto části zůstávají pro jeho Já neviditelné.

A cesta zpátky k vlastní neuvědomované, zapomenuté podstatě
je klikatá a trnitá.

Když se zapomene, že něco chybí

V rámci svého transgeneračního výzkumu jsem několik let doprovázela rodiny, které zažili opakovaní násilí či emočích traumat ve více generacích. Byla jsem svědkem toho, jak se vše, co není uzdraveno, přenáší. V rodinném nevědomí neplyne čas a nezpracované zážitky rodičů a prarodičů v něm zůstávají přítomné. Děti dokážou v prvních letech života tohle rodinné nevědomí číst velice přesně a jsou velmi citlivé na to, co v rodině nebo rodičům chybí.

V každé generaci se opakuje jen to, co se má a může uzdravit. Mnohdy je to pak cesta dlouholetých terapií, kdy je potřeba pracovat zpětně a doplnit ty části Já, které nebyly v dětství syceny nebo se nemohly rozvinout.

Tato prvotní důvěra je první životní kvalitou. Je to podmínka přežití společná všem lidem i savcům. Je to vůle k životu, který nás vítá s otevřenou náručí. Je to chuť k životu, který naplňuje vše, co potřebujeme. Je to radost k životu, který vnímá naše bytí a reaguje na něj laskavě. Je to prapůvodní pocit jistoty, že člověk je v bezpečí, jeho prostředí ho neohrožuje a on v něm může prospívat.

První svět. Černobílý svět

Pokud v prvních měsících života převládá k vnějšímu světu nedůvěra, dítě žije ve strachu vyjádřit, co cítí, a projevit sebe sama. Nedůvěra je v emočních kartách zobrazena černou barvou. Černou vnímáme, pokud k nám nepřichází žádné světlo a nejsou aktivovány žádné receptory v oku. Dítě nemá v životě pocit bezpečí, ve vztazích prožívá nemožnost svěřit se a má neustálý pocit ohrožení.

Jak tedy pomoct dítěti si tuto prvotní důvěru vybudovat tak, aby mu sloužila po zbytek jeho života, aby sloužila jeho dětem a dětem jeho dětí?

Ihned, ochotně, laskavě, předvídatelně aneb Čtyři jména pro lásku

Ve své práci používám metaforu S. O. I. L (anglicky půda), která vystihuje čtyři kvality péče, kterou dítě v prvním roce života potřebuje. Představte si důvěru jako půdu, kterou připravujete pro dítě, aby na ní později mohlo růst vše další. Tato půda je základem pro pevnou vazbu mezi rodičem a dítětem a potřebuje opečovávat čtyřmi způsoby:

Jak upevnit v dítěti důvěru v život jako základ důvěry v druhé a pozdější důvěry v sebe sama

Víte už o pevné vazbě rodič-dítě a znáte její pilíře. Bezpečná citová vazba neovlivňuje jen chování kojence, ale také vývoj a fungování jeho mozku, kvalitu jeho všech dalších vztahů, jeho psychické i fyzické zdraví v dospělosti. Víte, že je to půda pro vše další, a víte, jakou péči tato půda potřebuje.

Jakým způsobem ale tuto péči předávat dítěti každodenně?

Důvěra jde mnohem dál než víra, je to ochota věřit (a riskovat), že se můžeme na něco nebo někoho spolehnout. Vše další se v životě dítěte odvíjí od toho, jestli si během prvních let osvojí pocit, že svět je bezpečné a laskavé místo, ve kterém může objevovat sám sebe a spojení s druhými.

Prvotní důvěra dítěte, která je předpokladem jeho pozdější důvěry, že může projevovat své emoce a zvládat svůj život, je taky hlavním posláním projektu Tisíc Tváří Radosti. Tento průvodce vede rodiny společnou cestou prožívání a zvládání emocí tak, aby každý se rodič i dítě mohli vnímat jako dost dobří a rozvíjet všechny možnosti sebe sama.

V e-shopu Emoční Kompas najdete ucelenou nabídku produktů pro doprovázení dětí v jejich citovém vývoji, jako jsou emoční karty pro děti, pomůcky pro poznávání a zvládání emocí, emoční učebnice a další.

Vstoupit do e-shopu a prohlédnout produkty