Je pro vás každodenní fungování s dítětem utrpením, protože se při sebemenším tlaku zasekne a odmítá spolupracovat?
Dokáže vzdorovat hodiny kvůli drobným úkolům? Jakmile tlak zmizí, chce?
Komunikuje s vámi příkazy, kdy žádá, abyste věci zvedli, přinesli, udělali za něj? Respektující přístup častěji nefunguje než funfuje?
Odmítá jídlo, spánek, hygienu, jakmile jsou spojeny s očekáváními druhých?
Často nedokáže uskutečnit ani to, na co se těšilo, protože jeho tlak na sebe sama je příliš velký?
Ve druhé části článku si povíme:
Prvním a nejdůležitějším krokem je vlastní práce na důvěře, že přístup, pro který se rozhodnete a který dítě potřebuje, má smysl a je nejlepší možný (neděláte nic špatně),
Cílem není změnit dítě. PDA je nastavením nervového systému, který lze v určitých případech přepsat dlouhodobou vztahovou zkušeností, ale sklon k vyhodnocování jakéhokoliv ohrožení autonomie jako spouštěče stresové reakce zůstává celoživotně. Dítě nelze změnit ani převychovat, lze jen najít cestu, jak ho více nezraňovat, jak u něj navzdory jeho prožívání vybudovat zdravou citovou vazbu a dovolit mu prospívat v pozdějším životě a vztazích.
Dalším náročným krokem je zvládnout paradox výchovy dítěte s PDA, a to, že péče o něj svádí k přehnané péči a kontrole, které mu ale dál ubližují a vytváří bludný kruh (rodič, který opakovaně nedokáže přimět dítě ke spolupráci, to nakonec udělá za něj, příště bude ale vyvíjet ještě větší tlak, který vyvolá u dítěte ještě větší vyhýbavost chování). Před sebou pak často vidíme 8-leté chytré, samostatné a schopné dítě, které odmítá jíst, spát, mýt se, obléct se, i když už i samo chce, a potřebuje vaši důvěru, že jeho prožívání je pravdivé.
Přístup, který bude fungovat právě na vaše dítě nelze naučit, je možné ho nalézt jenom ve vztahu s dítětem. Budete muset být extrémně trpělivý, tvořivý, flexibilní, nepřestávat přijímat dítě bez podmínek, zkoušet nové přístupy, ale také je umět pustit, když vám nebudou sloužit, najít zdroje pro vlastní sebepéči, umět požádat o pomoc a nebýt na dítě sám/sama, vzdát se vazeb, které vašemu vztahu s dítětem neprospívají, a pracovat na vlastním emočním zdraví, protože to nejlepší, co dítěti můžete nabídnout, je vlastní klid – pocit, že dítě pro vás není „příliš“, že jeho stavy frustrace, bezmoci a stresu ustojíte a má se tedy o koho opřít.
Budete se učit, že na každém slovu záleží. Budete muset přehodnotit vše, co jste si mysleli, že je důležité. Důvěřovat, že to, co dítě dokáže nebo nedokáže ve stavu stresu (což je každý klasicky formulovaný požadavek), nevypovídá o tom, čeho je, nebo není schopné. Že dítě dovednosti může ovládat (a dokáže je použít v situaci, kdy je opravdu potřebuje), i když jimi neodpovídá vždy na očekávání rodiče či vnějšího světa. Že dítě empatickým přístupem nerozmazlujete, ale snižujete zvýšenou hladinu jeho stresu a intenzitu obranné reakce, a budujete zdravou citovou vazbu.
Cenou za tuto extrémně náročnou péči ale bude dítě, které bude prospívat na rovině psychické, emoční a vztahové, které se v životě neztratí a půjde za svými sny. S kterým vás bude spojovat krásný vztah, který časem začne opětovat čím dál víc, protože navzdory jakýmkoli projevům je jeho nejhlubší potřebou patřit k vám a mít se s vámi hezky.
Zdroje:
————————————————————–
Přepošlete článek všem, kdo sdílí s těmito dětmi svou rodičovskou či průvodcovskou cestu, aby mohlo být na světě opět o něco méně nepochopených dětí, a o něco více těch, které mohly prožít naplněný a spokojený život, ne navzdory svým jedinečným darům, ale díky nim.
Eshop: produkty pro rozvoj emočních dovedností dětí
Emoční karty Tisíc Tváří Radosti