Bylo nebylo Jedno dítě… aneb Jak to vše začíná a jak to nepokazit

„Mami, víš, jak doma zlobím a ve školce vůbec…“
„Ano“ (velmi dobře, pomyslím si, a otevírám oči v půl šestý ráno, těšíc se na ranní mindfulness chvilku s mým čtyřletým).
„Čím to myslíš je?“
„No, doma zlobím, protože vím, že mi všechno odpustíte. Teda budete se zlobit, ale stejně se cítím v bezpečí…  A to je důležité cítit se v bezpečí. Pak to můžu všechno vyzlobit, až nic nezbude. To se mi nebude chtít zlobit třeba celý den, nebo aspoň odpoledne…“
„Tak na ten den se mooc těším…“
„Tak co třeba dnes, mami?“

I takhle nějak může vypadat vaše ranní, večerní nebo také půlnoční konverzace s vašimi 4letými :-). Zeptali jste se někdy, jak to mají s tím zlobením? S důvěrou? S bezpečím? Protože, když se naučí správná slova, chápou souvislosti svých emocí často přesněji a vědoměji než leckterý emoční kouč..

Jak tedy ten příběh důvěry a bezpečí (až k zlobení a zase zpátky) začíná?

Když se dítě narodí, nemá žádný sebeobraz. Neví, jaké je a co je jeho podstata. Neví, že je Adámek, kolik je v pořádku plakat, a už vůbec neví, jak má vypadat láska k někomu druhému. Ještě dlouho nebude láska na pořadu dne. Teď se pracuje dnem a (hlavně) nocí na něčem hodně důležitějším a základnějším, na důvěře v život.

Jsou to jeho nejbližší lidé, kteří mu umožňují vnímat sebe sama. Jejich dotyky, které ukazují, kde končí a kde začíná někdo druhý. Jejich úsměv nebo tón hlasu, který říká, jestli je dost důležité, aby na něj někdo reagoval. Vše, co mu nejbližší okolí nezrcadlí, dítě zapomene nebo si nikdy neuvědomí. Tyto části zůstávají pro jeho Já neviditelné.

A cesta zpátky k vlastní neuvědomované, zapomenuté podstatě
je klikatá a trnitá.

Když se zapomene, že něco chybí

V rámci svého transgeneračního výzkumu jsem několik let doprovázela rodiny, které zažili opakovaní násilí či emočích traumat ve více generacích. Byla jsem svědkem toho, jak se vše, co není uzdraveno, přenáší. V rodinném nevědomí neplyne čas a nezpracované zážitky rodičů a prarodičů v něm zůstávají přítomné. Děti dokážou v prvních letech života tohle rodinné nevědomí číst velice přesně a jsou velmi citlivé na to, co v rodině nebo rodičům chybí.

V každé generaci se opakuje jen to, co se má a může uzdravit. Mnohdy je to pak cesta dlouholetých terapií, kdy je potřeba pracovat zpětně a doplnit ty části Já, které nebyly v dětství syceny nebo se nemohly rozvinout.

Tato prvotní důvěra je první životní kvalitou. Je to podmínka přežití společná všem lidem i savcům. Je to vůle k životu, který nás vítá s otevřenou náručí. Je to chuť k životu, který naplňuje vše, co potřebujeme. Je to radost k životu, který vnímá naše bytí a reaguje na něj laskavě. Je to prapůvodní pocit jistoty, že člověk je v bezpečí, jeho prostředí ho neohrožuje a on v něm může prospívat.

První svět. Černobílý svět

Pokud v prvních měsících života převládá k vnějšímu světu nedůvěra, dítě žije ve strachu vyjádřit, co cítí, a projevit sebe sama. Nedůvěra je v emočních kartách zobrazena černou barvou. Černou vnímáme, pokud k nám nepřichází žádné světlo a nejsou aktivovány žádné receptory v oku. Dítě nemá v životě pocit bezpečí, ve vztazích prožívá nemožnost svěřit se a má neustálý pocit ohrožení.

Jak tedy pomoct dítěti si tuto prvotní důvěru vybudovat tak, aby mu sloužila po zbytek jeho života, aby sloužila jeho dětem a dětem jeho dětí?

Ihned, ochotně, laskavě, předvídatelně aneb Čtyři jména pro lásku

Ve své práci používám metaforu S. O. I. L (anglicky půda), která vystihuje čtyři kvality péče, kterou dítě v prvním roce života potřebuje. Představte si důvěru jako půdu, kterou připravujete pro dítě, aby na ní později mohlo růst vše další. Tato půda je základem pro pevnou vazbu mezi rodičem a dítětem a potřebuje opečovávat čtyřmi způsoby:

  • Spolehlivě
    Reagujte na potřeby dítěte vždy stejně. Dítě se učí, že se může na sebe a na vás spolehnout. Umožňuje mu to předvídat naplnění svých potřeb a vnímat svět kolem jako bezpečné místo.
  • Ochotně
    Pokud dítě vnímá, že mu péči dáváte ochotně a s radostí, dostává vzkaz, že si tuto péči zaslouží.
  • Ihned
    Dávat péči bezprostředně znamená, že nedáme dítěti najíst až za hodinu, když má hlad, a neoblékneme ho až ráno, když je mu v noci zima. Může znamenat i pouhé objetí nebo náruč, pokud nevíme, co ho trápí. Dítě se učí, že má schopnost a sílu ovládat vnější svět a rozumět mu.
  • Laskavě
    Péče, která je předávána citlivě a klidně, umožňuje dítěti cítit, že je pro někoho důležité a že ho někdo má rád.

Jak upevnit v dítěti důvěru v život jako základ důvěry v druhé a pozdější důvěry v sebe sama

Víte už o pevné vazbě rodič-dítě a znáte její pilíře. Bezpečná citová vazba neovlivňuje jen chování kojence, ale také vývoj a fungování jeho mozku, kvalitu jeho všech dalších vztahů, jeho psychické i fyzické zdraví v dospělosti. Víte, že je to půda pro vše další, a víte, jakou péči tato půda potřebuje.

Jakým způsobem ale tuto péči předávat dítěti každodenně?

  • Milujte své dítě bez výhrad, bez podmínek a beze strachu, že to neumíte, že dáváte málo nebo příliš. Milujte ho přesně tak, jak v dané chvíli umíte. Přesně tak je to správné a dostatečné.
  • Dítě má v prvním roce života omezené způsoby, kterými dokáže komunikovat. Rozlišujte jeho jedinečné projevy, kterými vám sděluje, jak se má a co potřebuje.
  • Nenechávejte dítě plakat o samotě. Je to popření všech čtyř pilířů, na kterých se vyvíjí pevná vazba. Dítě něco potřebuje, ale odpověď místo ihned přichází pozdě, místo předvídatelnosti znejisťuje, místo ochoty odmítá, místo laskavosti zraňuje. Dítě se naučí, že není dost důležité a schopné, že svět není srozumitelné a bezpečné místo.
  • Starejte se o sebe, jak nejlépe umíte. Mít dost vlastních zdrojů, ze kterých můžete čerpat, je jediný způsob, jak tuto péči předávat bez vzkazu, že ji dítě dluží. Nečekejte pochopení vašich potřeb předčasně a dítě se naučí je respektovat velmi brzo.
  • Prostor, ve kterém dítě tráví nejvíce času, udělejte bezpečným tak, abyste nemuseli reagovat neustálými zákazy a příkazy. Když se dítě začíná odpoutávat, zůstaňte nablízku, aby se mohlo kdykoliv vrátit a načerpat sílu a sebedůvěru, ale dostatečně daleko, aby mohlo objevovat svět svobodně.
  • Důvěra vzbuzuje důvěru: aby vám dítě mohlo důvěřovat, potřebuje cítit, že mu důvěřujete. Věřte mu, že má důvod plakat, i když nerozumíte proč. Ukažte mu, že může vyjádřit vše, aniž by ztratilo vaší lásku.
  • Novorozenci a kojenci prospívají, když mohou vnímat výrazný obličej. Neutrálný obličej v nich vzbuzuje stres. Při každé interakci udržujte oční kontakt, usmívejte se a mluvte s nimi.
  • Každý nový den začínejte tak, jako by dítě nevědělo, že ho máte rádi a potřebujete mu to ukázat. Malé dítě NEVÍ, že ho máte rádi. Může to cítit a touží tomu věřit, ale pokud nemá vyvinuté své Já (vědomí sebe sama), nemůže to vědět a vyhodnocuje to každý den ze všeho, co děláte.
  • Nejpřímější způsob, jak rozvinout v dítěti celoživotní pocit důvěry, spočívá v tom nejpřirozenějším lidském projevu: v náruči, v objetích, v pohlazeních. Objímejte své dítě bez důvodu a tak často, jak můžete. Vnímání vnějšího světa skrze dotek a vůni (na rozdíl od zraku a sluchu) zklidňuje emoční centrum mozku přímou nervovou dráhou. Objetí trvající alespoň 20 sekund tak dokáže nahradit vše ostatní a je tou nejdůležitější senzorickou stimulací pro jeho vývoj a prospívání.

Důvěra jde mnohem dál než víra, je to ochota věřit (a riskovat), že se můžeme na něco nebo někoho spolehnout. Vše další se v životě dítěte odvíjí od toho, jestli si během prvních let osvojí pocit, že svět je bezpečné a laskavé místo, ve kterém může objevovat sám sebe a spojení s druhými.

 

Pokud má dítě zkušenost, že má sílu ovládat svůj život skrze nejbližší lidi, kteří plní jeho potřeby rychle, laskavě, ochotně a konzistentně, bude později věřit, že má sílu zvládat svůj život samo

 


Prvotní důvěra dítěte, která je předpokladem jeho pozdější důvěry, že může projevovat své emoce a zvládat svůj život, je taky hlavním posláním projektu Tisíc Tváří Radosti. Tento průvodce vede rodiny společnou cestou prožívání a zvládání emocí tak, aby každý se rodič i dítě mohli vnímat jako dost dobří a rozvíjet všechny možnosti sebe sama.

V e-shopu Emoční Kompas najdete ucelenou nabídku produktů pro doprovázení dětí v jejich citovém vývoji, jako jsou emoční karty pro děti, pomůcky pro poznávání a zvládání emocí, emoční učebnice a další.

Vstoupit do e-shopu a prohlédnout produkty

Jana Kubíčková
Jana Kubíčková je psycholožkou, celostní terapeutkou a mámou dvou dětí. Napsala první odbornou publikaci v ČR na téma transgeneračního přenosu traumatu v rodinách. Má doktorát z Vývojové psychologie, studovala také religionistiku a Naturopatii v Austrálii. Je autorkou projektu Tisíc Tváří radosti, v rámci kterého vytváří produkty pro rozvoj emocionálních dovedností dětí. Přináší jednoduché didaktické a terapeutické nástroje pro vědomé prožívání, vědomou odolnost a vědomou komunikaci v rodinách, aby emoce nestály v cestě, ale pomáhaly rozvíjet lepší a radostnější verzi sebe sama, vztahů a světa kolem. Je autorkou Emočních karet >> a Emočních učebnic pro děti>>. Více o jejím příběhu si můžete přečíst tady >> Můžete ji napsat na kubickova.yana@gmail.com
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.