Extrémní vyhýbavost pokynům: jak se projevuje jeden z nejméně chápaných profilů náročného chování u dětí, a jak jim pomoct  -část 1

Co je PDA, jak ho u dítěte poznáme a jaké jsou jeho příčiny

Dnes bych vám ráda představila profil chování u dětí, který je obvykle spojován s poruchami autistického spektra, ale nacházíme ho také u hypersenzitivních dětí, dětí s komplexním traumatem či s ADHD nebo dokonce u úplně zdravých, inteligentních, emočně vyspělých dětí se zdravou citovou vazbou. Právě u jinak zdravých dětí je tento profil chování závažně nepochopený, není mu věnována dostatečná pozornost a v naprosté většině je maskovaný nálepkami nezvladatelných, umanutých, vzdorovitých, rozmazlených či manipulativních dětí. Jejich rodiče pak prochází rodičovstvím s pocitem, že své dítě nezvládají a je s ním něco závažně špatně. Porozumění jejich chování pomáha předcházet patologizaci dětí, které mají jinak obrovský potenciál a šanci vyvíjet se zdravě navzdory svému složitému prožívání.

Extrémní vyhýbavost pokynům (ang. Pathological Demand Avoidance – PDA) je profil specificky náročného chování u dětí (nejedná se o poruchu), kterého hlavním projevem je extrémní snaha dětí vyhnout se běžným každodenním požadavkům (sebeobsluha, spolupráce, docházka do školy, ale také jídlo či spánek) nebo neschopnost jim vyhovět. Na rozdíl od poruchy opozičního vzdoru tady není příčinou porucha přizpůsobení, ale masivní nejistota a úzkost, která vyvolává silnou potřebu kontroly nad okolním prostředím a současně jim brání plnit běžné požadavky, ale také užít si to, co mají rády. 

Neurologické nastavení u těchto dětí charakterizuje několik strategií přežití, které jim pomáhají zvládat vyšší hladinu úzkosti a nejistoty, a které často překrývají další fyzické potřeby jako je hlad, spánek, vyprazdňování či bezpečí: (1) potřeba autonomie, (2) potřeba rovnocennosti a (3) potřeba spravedlnosti. Kdykoliv dítě cítí, že nemá v situaci, ve které jsou na něj kladena určitá očekávání, potřebnou míru autonomie, prožívá určitou nespravedlnost (křivdu, nespravedlivé zacházení či porušení pravidel) nebo se necítí rovnocenné z hlediska důležitosti, moci a kontroly, spouští to v něm stresovou reakci zamrznutí a neschopnost vyhovět kladeným požadavkům. 

Základem porozumění tady je, že i tyhle potřeby, které se navenek mohou jevit jako špatná výchova, rozmazlenost, vzdorovitost, neposlušnost, chyba na straně rodiče či dítěte, mohou být neurologicky zakotveny jako sebezáchovný pud a strategie zvládání vysoké hladiny chronické úzkosti, kterou u těchto dětí nacházíme z nejrůznějších příčin: komplexní trauma, komplikovaný porod, dědičnost, další neurologické komplikace či poruchy. 

Dítě s PDA je v každé chvíli řízeno 2 kontrolními centry – vlakem, který jede na obě strany: potřebou vyhovět požadavkům a patřit ke svým blízkým, a současně zvládat nadměrný pocit ohrožení, které tyto požadavky vyvolávají, pomocí sebevymezení jako autonomní bytosti a získání kontroly nad svým okolím. Právě proto, že dané chování nacházíme ve velké míře u jinak zdravých dětí, pocity selhání z neschopnosti vyhovět očekáváním okolí, ale také sebe sama, vedou k dalším úzkostem a vyhýbavému chování a vytvoření bludného kruhu, ze kterého se dítě bez podpory nedokáže vymanit.

Děti s PDA nám ukazují, co je důležité pro každé dítě: snížit požadavky, zachovat autonomii a cítit se rovnocenné. Učí nás, že uplatňování moci a kontroly z pozice autority nikdy nevede k poslušnosti, jenom ke zlomení dítěte. Vyhýbání se požadavkům, které nejsou pro mě životně důležité, nepodporují mou autonomii a sebehodnotu, je běžnou reakcí na stres, a která za určitých okolností může být dokonce zdravým a vhodným chováním. Nesprávná interpretace této potřeby u dětí, které jsou navíc zatíženy vyšší hladinou chronického stresu a nižší schopnosti emoční regulace, vede ke zbytečnému ubližování vztahu s dítětem a brání zkoušení přístupů, které by mohly pomáhat.

Zdroje:

————————————————————–

Přepošlete článek všem, kdo sdílí s těmito dětmi svou rodičovskou či průvodcovskou cestu, aby mohlo být na světě opět o něco méně nepochopených dětí, a o něco více těch, které mohly prožít naplněný a spokojený život, ne navzdory svým jedinečným darům, ale díky nim.

Eshop: produkty pro rozvoj emočních dovedností dětí

Emoční karty Tisíc Tváří Radosti

Jana Kubíčková
Jana Kubíčková je psycholožkou, celostní terapeutkou a mámou dvou dětí. Napsala první odbornou publikaci v ČR na téma transgeneračního přenosu traumatu v rodinách. Má doktorát z Vývojové psychologie, studovala také religionistiku a Naturopatii v Austrálii. Je autorkou projektu Tisíc Tváří radosti, v rámci kterého vytváří produkty pro rozvoj emocionálních dovedností dětí. Přináší jednoduché didaktické a terapeutické nástroje pro vědomé prožívání, vědomou odolnost a vědomou komunikaci v rodinách, aby emoce nestály v cestě, ale pomáhaly rozvíjet lepší a radostnější verzi sebe sama, vztahů a světa kolem. Je autorkou Emočních karet >> a Emočních učebnic pro děti>>. Více o jejím příběhu si můžete přečíst tady >> Můžete ji napsat na kubickova.yana@gmail.com
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • E-book ZDARMA