„Chci, aby bylo ráno. Chci, aby noc nikdy nepřišla. Nechci nikdy usnout …“
5letého Kryštofa již přes dva měsíce trápí noční děsy. Dvě hodiny úmorného uspávání každý večer, aby se za pár hodin vzbudil s křikem a pláčem. Přes den je to zase příliš vysoký tobogán nebo příliš hluboká voda, příliš horká polévka nebo příliš studený ledňák, příliš mnoho dětí nebo příliš málo dětí. Co když se to nepovede, co když se mi budou smát, co když mě už nikdy nebudeš mít ráda, co když umřu hlady?

Poznáváte některé z vašich dětí? Úzkostné obavy či nadměrný strach trápí každé páté dítě. Jako rodič či jiný dospělý, kterému dítě důvěřuje, můžete významným způsobem ovlivnit, jak své emoce zvládá a rozumí jim. To nejcennější, co jim však můžete dát, je důvěra, že své emoce zvládnou samy. Odvaha se může zrodit jenom z vlastní síly čelit svým strachům.

Máma: „A co kdybys ten ošklivý sen zavřel na noc do nějaké sklenice? Nakreslíš ho na papír, vybereš hezkou sklenici a schováme ho tam.”
K: „ A nebude mu smutno?“
Máma: „Tak se ho můžeš zeptat, co by potřeboval …“
K: „Tak já mu tam třeba hodím jednu sušenku.” Kryštof se usmívá od ucha k uchu. V tu noc ošklivý sen nepřišel. Ani tu další…
Na svůj strach z usínání a noci si vzpoměl až za pár dnů:
„Mami, já bych se šel podívat, jak se ten můj strach má …třeba už může bydlet s námi …“

Proč trénovat emoce dětí stejně jako trénujete na nočník

Dlouho předtím, než dojde k rozvoji jakýchkoli rozumových schopností, je dítě primárně emocionální bytostí. Funguje výlučně skrze své prožitky a smysly. Dítě v emoci nerozumí, co se mu děje. Nemá vyvinuté propojení emočního mozku a mozkové kůry jako dospělý člověk. Emoce ho zasáhne jako blesk z čistého nebe. Neví, že emoce je dočasná, že je to vlna, která přejde. Kdykoli prožívá ohrožení, má pocit, že končí svět, jak ho znalo. Prožívá hrůzu, že v emoci zůstane věčně, že ho odmítneme, přestaneme ho mít rádi, že není dost dobré, že si nezaslouží naši lásku. Potřebuje, abychom mu propůjčili náš mozek a naučili ho pracovat se svými emocemi stejně, jako ho učíme jiným dovednostem.

Abychom ho učili jména emocí stejně jako ho učíme prvním slovům.
Abychom ho vedli jejich zvládaním krok po kroku
stejně jako ho učíme vyjt první schody.
Abychom mu připomínali (stejně často jako Umýt ruce! Obout boty!),
že emoce je jenom něco, co prožívá (a co přejde), a ne něco, čím je.

I když se chová špatně. Zvláště tehdy.

Když učíme děti zvládat emoce:

Pojďte omrknout, jak můžete podpořit děti ve zvládání jejich strachů a úzkostí tak, aby se ze strašáků staly jejich kamarády a moudří průvodci životem.

16 tipů, jak podpořit dítě ve zvládání úzkosti či strachu

1. Naučte dítě, jak se může kdykoli uklidnit

Najděte techniky, které budou pro něj fungovat, a které ho budou bavit. Pro někoho to mohou být hravá dechová cvičení, pro jiného volná hra, pohyb, čtení či tvořivé aktvity jako kreslení, malování nebo modelování. Důležité je, aby dítě umělo tuto aktivitu použít, když potřebuje. Ze začátku tedy bude potřebovat vaší pomoc. Ukažte mu, jak mu mohou různé aktivity pomáhat, zkoušejte spolu různé způsoby relaxace. Můžete taky vyzkoušet karty všímavého dýchání, které najdete v pracovním sešitu Můj Učitel Strach. Vyberte si dechovou kartičku, proveďte cvičení a přizvěte dítě, aby se k vám připojilo.

2. Proměňte strach či úzkost na oddělenou bytost

Pomozte dítěti jeho strach pojmenovat, nakreslit či jinak tvořivě vyjádřit. Neviditelná síla, které se tolik bojí, dostane tvář a jméno. Dítě se učí, že strach je od něj oddělený a je možné ho ovládat. Může si s ním povídat a zjistit, co potřebuje, aby odešel. Vyslovením strachu či obav se navíc snižuje jejich energetický náboj a dochází ke zklidnění, protože slova pomáhají propojit emoční a myslící mozek. Strachy a obavy se tak stávají méně naléhavé či hrozivé.

3. Naučte dítě hodnotit míru svého strachu

Ohodnocení strachu na určité stupnici pomáhá dětem uvědomit si, že strach není nekonečný, má své hranice a může se zmenšovat nebo dokonce vymizet. S menšími dětmi můžete hrát hru, ve které je strach proměňuje na kámen. Děti zjišťují, jestli mohou hýbat rukami či hlavou (menší strach) nebo jejich celé tělo se proměnilo na zkamenělou sochu a nemohou se hnout (největší strach). Větší děti mohou hodnotit svůj strach na stupnici od 1 do 6 nebo si vytvořit pyramidu, duhu či řebřík svých strachů.

Emoční stupnici

4. Přesměrujte pozornost dítěte do přítomného času a prostoru

Dítěti, které prožívá úzkost či strach, dejte do rukou stopky a domluvte se, ať vám řekne, když uplynou 2 minuty. Zahrajte si pátrací hru, do které dítě zapojí své smysly. Vyzvěte ho, aby kolem sebe našlo 3 věci, které se mu líbí, 2 věci, které slyší a 1 vůni, kterou cítí.

5. Pomozte dítěti vytvořit si místo bezpečí

Můžete ho vytvořit společně doma či na zahradě nebo naučit dítě, jak si ho může vytvořit kdykoli ve své představivosti. Jaké je tvé oblíbené místo? Jak se v něm cítíš? Jak vypadá? Co vše v něm můžeš najít?

6. Vytvořte s dítětem sklenici či krabičku jeho strachů

Pomozte dítěti nakreslit nebo sepsat jeho strachy na papírky a zavřete je do sklenice. Dítě si vyhradí čas, kdy sklenici otevře a může na své strachy a obavy myslet či mluvit o nich. Mimo tento čas na ně nemyslí a učí se je odložit, až bude ten správný čas čas.

7. Zapojte logické myšlení

Hrajte číselné a slovní hry, které pomáhají zapojit myslící mozek a zklidnit centrum emocí. Dítě si představí určité číslo a počítá pozpátku do nuly. Nebo si představí určité písmeno a najde všechna slova, která na něj začínají a dokáže je najít kolem sebe.

8. Zapojte humor

Najděte na situaci něco, čemu se můžete společně zasmát. Vymyslete legrační básničku. Zkuste vtipně poplést či propojit různé říkanky a písničky.

9. Propůjčete dítěti pocit síly

Dovolte mu být superhrdinou, vaším rádcem či moudrým čarodějem. Co bys mi poradil/a, kdybych se bála?

10. Dejte tvář nejhoršímu i nejlepšímu scénáři

Nejhorší na strachu je strach ze samotného strachu, když si jej dítě často nedokáže ani představit. Zeptejte se ho, co nejhoršího se může stát. Zjistěte, jak moc je pravděpodobné, že by se to stalo, a co by bylo možné dělat, kdyby se to stalo. Pomozte mu uvědomit si, že to, z čeho má strach, se ještě nestalo a nemusí vůbec stát. Že se může stát něco úplně jiného nebo dokonce lepšího. Změňte konec příběhu. Co kdyby to dopadlo jinak? Co kdyby to dopadlo nejlépe, jak může? Jak by to vypadalo?

11. Pomozte dítěti vzít své pocity do vlastních rukou

Pomozte mu, aby dokázalo samo porozumět svým pocitům a přijít s vlastními způsoby zvládání v hravých, tvořivých a prožitkových aktivitách. Vyzkoušejte Emoční karty nebo Emoční Učebnice Tisíc Tváří Radosti.

12. Hrajte si a tvořte

Hra a tvořivá činnost jsou pro děti nepřirozenějším způsobem zpracování náročných emocí. Pomáhají přesunout pozornost do přítomnosti, ve které je vše v pořádku. Léčivý efekt smyslové činnosti spočívá v jednoduchém neurologickém principu. Kdykoli něco naplno prožíváme smysly, tělo ani mysl nemohou utíkat k emocím či k myšlenkám.

13. Učte dítě ověřovat vlastní myšlenky

Emoce jsou pravdivé, ale myšlenky pravdivé být nemusí. Posbírejte spolu informace týkající se jeho strachu či obavy. Najděte vědecká fakta. Jsi si jistí/jistá, že je to pravda? Máš nějaké důkazy? Jak by ses cítil/a, kdyby to pravda nebyla? Co bys dělal/a?

14. Podporujte u dětí přirozený pohyb

Zdravá tělesná únava je nejúčinnějším řešením úzkosti a strachu. Dítě by mělo většinu dne strávit v pohybu s přestávkami na klidné aktivity a učení, a tedy ne naopak. Tato kontinuální fyzická aktivita udržuje v rovnováze činnost sympatického (stresového) a parasympatického (klidového) nervového systému, protože umožňuje neustále odbourávat nahromaděnou energii. Pohyb zklidňuje, produkuje endorfiny (hormony dobré nálady), podporuje trávení a odvádí pozornost od nadměrného sledování sebe sama.

15. Upravte jídelníček a pečujte o střeva

U dítěte, které dlouhodobě prožívá strachy či úzkosti, je aktivován stresový (sympatický) nervový systém, který zpomaluje trávení, dítě nemá chuť na jídlo a je potřebné hlídat, aby nedocházelo k zajídání úzkosti sladkým nebo v jeho stravě nechyběly důležité látky:

• Omega 3 mastné kyseliny jsou nezbytné pro zdravou funkci nervové soustavy. Pomáhají v produkci serotoninu, který zmířňuje úzkost. Najdete je v rybách, v avokádu, v lněném semínku, v olivovém oleji či ve vlašských ořeších.
• Tryptofan (esenciální aminokyselina obsažená v mase, sardinkách, ovesných vločkách, oříškách, dýňových a sezamových semínkách) je důležitý pro tvorbu serotoninu a zdravou mozkovou aktivitu.
• Hořčík (obsažený v oříškách, semínkách, avokádu, čokoládě, luštěninách, celozrnných potravinách, listové zelenině, banánech) je nejdůležitější minerál pro zklidnění nervové soustavy a normální psychické funkce.
• Skupina B vitamínů, zejména kyselina listová a vitamín B12.
• Voda: dehydratace je velmi často přehlíženou příčinou úzkostních stavů, podrážděnosti a nervozity u dětí. Většina dětí si svou žízeň na rozdíl od hladu nedokáže včas uvědomit a je potřebné jejich pitný režim hlídat.
• Probiotika: Zdravá střevní mikroflóra je zásadní pro duševní rovnováhu a psychické zdraví. Dlouhodobý stres spotřebovává energii, která by měla patřit trávení, a dítě může trpět únavou, nechutenstvím, bolestmi bříška, nevolností nebo průjmy. Má oslabenou imunitu a sklon k atopickým onemocněním. Ve stresu funguje zažívání na jakýsi dluh a je vhodné tomu přizpůsobit jídelníček bohatý na probiotika – zdraví prospěšné bakterie obsažené zejména v jogurtu a ve kvašených potravinách.

16. Buďte pozitivní

Afirmační kartičky

Všímavý kalendář

Dítě a emoce rovná se vždy nerovný boj.
Dejte jim do rukou nástroje,
aby měly šanci poprát se se životem férově.

Aby své trápení nemusely více schovávat do peřin.

Emoční Učebnice Můj Učitel Strach

Emoční karty Tisíc Tváří Radosti