VYSOCE CITLIVÉ DÍTĚ: Jak porozumět dítěti se zvýšenou citlivostí senzorického vnímání, jak ho poznat a jak mu pomoct

Dnes byl nejhezčí den, mami, děkuji…„, říká večer před usnutím dítě, které si celý den prostěžovalo, prokňouralo, mělo několik emočních záchvatů a kdy většina věcí byla špatně…

Mokrý rukáv, zapomenutý štítek na oblečení, příliš těsné rukavice, příliš volné tričko, dlouhé čekání, větší kus dortu u sourozence, hluk, emoce druhých, pozornost věnována jiným, snaha o překvapení, nejasná pravidla, konec něčeho, začátek jiného, nové jídlo, příliš velká nuda, příliš mnoho aktivit, příliš velká zima, příliš velké horko. Vše, co se nevědělo, jak dopadne.
Vše, co dopadlo jinak.

Jak moc velké utrpení mohou tyto situace znamenat pro citlivou dětskou duši a kdy se již jedná o hypersenzitivitu nervového systému, která vyžaduje hlubší pochopení, nové nástroje zvládání a velké množství vlastního zazdrojování, aby rodičovství mohlo být cestou, na které prospívají všichni?

Jsou děti, které citlivě vnímají vše, co se kolem nich děje, ale kterých hlavním nastavením je prožívat radost, zvědavost a pocit bezpečí.

🌸A jsou děti, kterých nervový systém nikdy nespí, které musí zvládat enormní množství vjemů a kterých hlavním nastavením je bránit se proti neustálému pocitu ohrožení.

🌸U kterých se potřeba ujišťování a pozornosti může zdát bezedná a lehko překročí kapacitu jakéhokoliv rodiče.

🌸Na které většina rodičovských rad fungovat nebude a snaha dodržovat je vede jen k vyčerpaným rodičům, zlomeným dětem a pocitům selhání na obou stranách.

🌸U kterých je pocit klidného zaujetí, lehkosti či radosti tak těžko dosažitelný, že rodiče stojí nemálo sil důvěřovat, že nedělají nic špatně, že jejich dítě není rozmazlené ani zlobivé, že jeho mozek má jen o 1 náročný úkol navíc: každý vjem z vnějšího či vnitřního prostředí vyhodnotit jako ohrožující nebo neohrožující.

Jak poznat dítě se zvýšenou citlivostí senzorického zpracování

Nejhorší věcí v životě vysoce citlivých dětí není stres, 
kterým každodenně prochází, ale že pod tíhou náročných dní jejich nejbližší neuvidí, jak úžasné jsou a co vše dokážou
a že ony samy to neuvidí.

Každé dítě je jedinečné a vysoce individuální a nemusí vykazovat všechny nebo dokonce ani většinu uvedených znaků.

Vysoká citlivost senzorického zpracování NENÍ porucha senzorického zpracování, nejedná se o žádnou diagnózu, kterou je možné testovat a která by musela splňovat určitá kritéria. Hlavním rozlišujícím faktorem je intenzita vnímání a následného prožívání dítěte na podněty uvnitř nebo kolem něj.

Znaky vysoce citlivých dětí

1. Neustálé vědomí vnějšího světa

  • všímá si vjemů, které jiní neregistrují, reaguje na nejmenší změny v prostředí, vyvolává dojem, že jeho mozek nikdy nespí
  • je přecitlivělé na světlo, vůně, nové chutě, specifické zvuky, nestrukturovaný hluk aj.
  • nemá rádo noc, spánek a tmu, které mu zne-možňují přísun podnětů (častý je strach ze tmy)
  • v situaci, kde působí více podnětů (hodně lidí, mnoho možností výběru), se lehko přetíží, po náročném dni má silnou potřebu odpočinku a klidových aktivit, kdy chce trávit čas podle sebe.

2. Zvýšená citlivost na tělesné vjemy

  • nesnese určité doteky nebo je vyžaduje určitým způsobem (např. při usínání, lechtání, držení za ruku)
  • nesnáší čištění zubů, stříhání nehtů, mytí vlasů, chuť pasty, vodu v očích, použití mýdla nebo šamponu
  • nesnese mokré oblečení (např. se bojí mokrého rukávu po mytí rukou), vadí mu určité látky, těsné nebo volné oblečení, některé oblečení nesnese vůbec (např. boty, rukavice, čepici, šálu apod.), oblékání je náročné. Látky z příjemných materiálů a plyšáky jsou pro něj uklidňující a často je vyhledává i ve vyšším věku.
  • je velice citlivé na křik a jakýkoliv náznak násilí
  • ztráta kontaktu se zemí pro něj může být nepříjemná, má rádo sport a pohyb, který je ve spojení se zemí (uzemňuje ho)

3. Spánek, jídlo, hra

  • často si neuvědomuje hlad, žízeň, není unavené
  • od narození může spát méně, často se budí, denní spánek mizí často již kolem 1.roku, v noci spí 8-9 hodin
  • má rádo známá jídla, s jednoduchou strukturou a chutí (ovoce, zeleninu, pečivo, těstoviny, jogurty), upřednostňuje křupavá, nesnáší mixovaná jídla, nová jídla nebo nucení do jídla vyvolávají velkou emoční reakci, často nevolnost
  • má rádo senzorické hry, hračky a materiály, např. hru s pískem, dřevem, vodou, blátem (někdy mu ušpinění může vadit), stavebnice, otevřené hračky, kooperativní a logické hry, dovádění s blízkými, hraní podle jeho pravidel

4. Odmítání změn, potřeba režimu, jednoduchosti a předvídatelnosti

  • brání se změnám, chce zůstat tam, kde je, jsou pro něj náročné odchody ze známého místa, přesuny mezi místy nebo příchody na místa nová, na které se dítě nemůže předem připravit
  • od miminka může preferovat režim, předvídatelnost aktivit ho uklidňuje
  • situace, kdy dítě neví, co ho čeká, vyvolávají stres a napětí

5. Prožívání

  • déletrvající a intenzivní emoční reakce a jejich náročnější regulace
  • přes den může převládat celkové negativní naladění, mrzutost, nespokojenost, lehko se rozzlobí nebo znejistí
  • hluboká vnímavost vůči emocím druhých, jeho emoční stav je lehko ovlivnitelný tím, co prožívají blízcí (zejména vztek, který prožívá jako velice ohrožující)
  • vzhledem na množství signálů, které musí zpracovávat, ho často trápí velká vnitřní nejistota, nerozhodnost a potřeba ujišťování a individuální pozornosti ze strany druhých

6. Myšlení a pozornost

  • je v permanentním pohybu fyzicky i myšlením, neustále mluví, ptá se, přemýšlí, zvažuje, srovnává, má sklon k opatrnosti a rozvážnosti
  • ve světě myšlenek a fantazie se cítí bezpečně a často tráví většinu dne aktivním přemýšlením, vymýšlením příběhů apod.
  • vysoce rozvinutá představivost a matematické myšlení, má rádo hádanky, logické úkoly
  • čekání, např. stát v řadě, může být pro něj velkým utrpením
  • neudrží dlouho pozornost a lehko ho něco rozptýlí (vjemy, které jiní nevnímají)

7. Sociální charakteristiky

  • touží prožívat přátelství, ale pokud nemá kolem sebe děti, s kterými se cítí bezpečně, může v kolektivu trpět, být vnímané jako "jiné", "slabé", zažívat šikanu
  • je velice citlivé na tlak a očekávání druhých, většinu času tráví osamotě, vadí mu větší davy lidí, může se vyhýbat skupinovým aktivitám nebo se naopak snažit nasměrovat pozornost na sebe
  • z důvodu velké vnitřní nejistoty a pochybností o sobě může mít potřebu soutěžit a srovnávat se s druhými, těžce nese neúspěch a prohru
  • má hlubokou potřebu spravedlnosti, je citlivé na násilí a porušení pravidel druhými, má sklon pečovat o druhé, vysokou empatii a vědomí, co je dobré pro svět kolem něj

Uvedený seznam nejčastějších znaků dětí s vysokou citlivostí senzorického zpracování si můžete na našem webu stáhnout ZDARMA formou checklistu >>

10 tipů, jak podpořit vysoce citlivé dítě

Aby citlivé dítě zvládalo v životě svoji zranitelnost,
musí ji nejprve citlivě zvládat někdo jiný.

1. Přijměte dítě takové, jaké je

  • Zkuste vidět, že dítě nezlobí, nemanipuluje, není nevychované ani rozmazlené, nebojuje proti rodičovi. Jedná se o nastavení nervového systému, kdy dítě zažívá svět jiným způsobem a častěji se nachází ve stavu stresu a celkového přetížení.
  • Nesnažte se dítě měnit, přeučit, převychovat, vytrénovat. Citlivost nelze změnit tvrdou a přísnou výchovou - citlivé dítě není slabé dítě, nepotřebuje posílit, ale naučit se své vjemy zvládat v klidu.
  • Důvěřujte dítěti, i když vnímá něco, co vy ne.
  • Jděte tudy, kudy ukazuje dítě, nebo najděte cestu spolu. Netlačte na něj, nebojujte s ním, vytvořte tým. Jakýkoliv tlak vyvolá mnohem větší obranu, protože vysoce citlivé dítě vnímá citlivěji zejména ohrožení vašeho vztahu.
  • Mluvte o tom, co se dítěti děje, že s ním není nic špatně, jenom vnímá svět kolem sebe důkladněji. Neomlouvejte jeho citlivost před jinými. Ukažte mu ji z dobré stránky jako superschopnost, aby se ji učilo vnímat u sebe jako dar, a ne jako důvod pro odpojení se od sebe sama.

 2. Veďte dítě k práci s vlastními emocemi

  • Používejte každodenně vizuální pomůcky na poznávání emocí a práci s nimi, aby se dítě učilo své emoce rozeznat, pojmenovat, vyhodnotit na škále jejich velikost a zvolit pozitivní způsoby, jak je zvládat (např. naše emoční karty a kniha pro zvládání emocí jsou pro citlivé děti úspěšně využívány ve stovkách škol, školek, rodin a praxi psychologů).
  • Věnujte stejnou pozornost pozitivním i negativním emocím. Všímejte si emocí jako je soucit, laskavost, vděčnost. Citlivé děti velice citlivě vnímají nespravedlnost kolem sebe, lehko cítí vinu a mají hlubokou potřebu pomáhat a pečovat o druhé a svět kolem nich. Pomozte jim převést jejich nápady do činů: zorganizovat dobrovolnickou akci, sbírku, pomáhat v útulku atd.
  • Nenuťte dítě potlačit emoce. Neříkejte mu, že se nemá bát, být smutné, zlobit se. Ucelený prožitek jednotlivých emocí tvoří v mozku důležitý neurologický okruh, který posiluje zvládání situací.
  • Neztotožňujte emoce dítěte s tím, jaké je - ukazujte mu je jako prospěšnou sílu, kterou cítí všichni, která signalizuje něco důležitého a vždy pomine. Dítě potřebuje vědět, že může prožívat všechny své emoce a že všechny emoce jsou v pořádku.

Naše Emoční karty jsou uceleným průvodcem na ceste zdravého emočního vývoje dětí a jsou speciálně vhodné pro děti s vysokou citlivostí vnímání, ADHD, poruchami autistického spektra, vývojovými poruchami, poruchami řeči a učení, děti neslyšící, děti po traumatickém zážitku apod. Více o tomto produktu si můžete přečíst tady, kde můžete do karet nahlédnout v detailním popisu i ve videu.

Další novinkou, která navazuje na Emoční karty je kniha pro zvládání emocí: Zvládám své emoce laskavě k druhým a sobě. Všechny produkty si můžete prohlédnout v našem e-shopu >>

3. Vraťte se k sobě

  • Zkuste porozumět vlastnímu temperamentu. V čem spočívá vaše vlastní zranitelnost? Kdy a proč spouští citlivost dítěte vaši vlastní emoční reakci?
  • Pracujte na svých zraněních, na zvládání emocí u sebe, na vztahu s partnerem.
  • Nepřekračujte vlastní hranice. Řekněte jasně: "Teď mám 10 minut času, abychom to spolu vymysleli." "Zkusím to 5x, a pokud to nepůjde, najdeme jiné řešení." "Můžeme zkusit ještě jedny rukavice (jednu svačinku...) a ty si vybereš." "Potřebuji si teď na 10 minut odpočinout, pak budeme pokračovat."
  • Nezlehčujte vlastní emoce, nezatajujte je, nepředstírejte jiné, ale popište je přiměřeně dítěti - dítě je většinou stejně pozná. Neobviňujte ho za svůj emoční stav, únavu, nutnost pracovat atd.
  • Mějte kolem sebe blízké, kteří vám přináší podporu, opusťte vztahy, které přináší negativitu. Umějte vyhledat pro sebe pomoc. Mluvte o potřebách dítěte ve školce, škole, před příbuznými. Dopřejte si pravidelně zdroje malých radostí, doplňujte síly dřív, než dojdou.

4. Nenuťte dítě změnit jeho reakci na situaci, ale učte ho danou situaci zvládat

  • Nenuťte dítě, aby mu něco nevadilo nebo aby mu něco vadilo méně (učí se nedůvěřovat svému tělu, svým instinktům a pocitům). Místo toho mu ukažte, jak zvládat to, že mu něco vadí.
  • Spojte se s dítětem (věnujte mu pozornost, přibližte se mu, chyťte ho za ruku), aby vědělo, že jste na jeho straně a rozumíte mu.
  • Pomozte dítěti uklidnit sympatický a aktivovat parasympatický nervový systém: obejměte dítě nebo zůstaňte poblíž, zkuste dýchací cvičení, uvolnění těla, houpání, aromaterapii, zasmějte se spolu. Nabídněte vlastní klid. Zjistěte, které barvy, vůně, zvuky či smyslové hračky dítě uklidňují a mějte je po ruce. Mozek vždy věří tělu: pokud dítě ve stresu získá skrze tělesné signály informaci, že je v bezpečí (zaujme uvolňující pozici těla nebo zachytí vjemy, které signalizují nepřítomnost ohrožení), jeho mozek může zastavit stresovou reakci.
  • Propojte senzorické vnímání s racionální části mozku: učte dítě popsat jeho vjemy a to, co by potřebovalo. Pokud dítě odmítá nové tričko, místo toho, abyste ho donutili si ho obléct nebo vyměnili za jiné, ptejte se, co přesně mu vadí a co by mu pomohlo: Je příliš těsné, příliš volné, vadí mu obrázek, vzor, látka nebo štítek?
  • Nenabízejte řešení, ale hledejte je spolu nebo nechte dítě, aby si vybralo z více možných řešení a učilo se zacházet se svou zranitelností samo. Každá situace zvládnutá vlastními silami vytváří v mozku nová neuronová spojení, která pomáhají zvládat danou situaci v budoucnu efektivněji.
  • Zjistěte, jestli je situaci nutné zvládat. Je jeho citlivá reakce tady a teď špatně? Co se stane, když danou situaci nezvládne podle našich představ?
  • Co vadí mně jako rodičovi a co potřebuji, abych přijala dítě s tím, co tady a teď vnímá a cítí? V naprosté většině situací, které vyvolávají u dítěte stres, dítě danou situací projít nemusí a nemá. Zkuste zjistit, jestli dítě opravdu potřebuje teď vystupovat ze své komfortní zóny (různé sociální situace, jídlo, oblečení, různé zábavní atrakce atd.) a nová situace mu přinese něco pozitivního, nebo to pro něj znamená zbytečný stres a vyčerpávání energie, kterou mohlo věnovat něčemu, co ho rozvíjí.

5. Klidový čas

  • Vysoká aktivita nervového systému a bohatý vnitřní svět často neumožňují kvalitu a množství spánku, které dítě potřebuje, ani dostatečnou aktivitu parasympatického nervového systému. Vysoce citlivé dítě může být přetížené, i když se nejeví unavené, a je vhodné, aby každou větší aktivitu mohlo kompenzovat dostatkem klidového času, který může trávit podle sebe.
  • Dítě by mělo mít každý den alespoň 2 hodiny a 1-2 dny týdně bez naplánovaného programu, nesoutěživých aktivit, kroužků a povinností.
  • Vytvořte dítěti koutek klidu a bezpečí, kam si může kdykoliv odejít a kde najde vše, co má rádo a co ho zklidňuje. Umožněte dítěti volný pohyb v přírodě, po zahradě, vytvořte mu cvičící koutek doma: houpačku, prolézačku, žebřiny, žíněnku.
  • Dítě s vysokou citlivostí senzorického zpracování by mělo mít v průběhu dne "senzorické přestávky", kdy minimalizujeme množství podnětů působících na dítě a pomáháme mu tak v celkové regulaci. Je důležité nečekat, až dítě začne jevit známky dysregulace, a předcházet situacím smyslového přetížení tím, že budeme množství podnětů behem dne řízeně regulovat podle individuálních potřeb dítěte.

6. Bezpečný prostor

  • Vysoce citlivé děti prospívají v prostoru, který je založený na jednoduchosti, předvídatelnosti a hranicích. Jakákoliv rutina nebo režim by měl vždy vycházet z vypozorovaných potřeb dítěte, např. víme, že dítě zvládá další den lépe, pokud jde spát v 7 hod a spánku předchází společná hra; nebo se odpoledne lépe soustředí, pokud tomu předchází procházka či pohyb v přírodě apod.
  • Používejte vizuální pomůcky aktivit (plánovací kalendáře, denní harmonogram) tak, aby dítě vždy vědělo, co ho čeká. Připomínejte, co se bude dít odpoledne či zítra, na každou změnu ho připravte.
  • Jednotlivé aktivity (např. odchod z domu) rozložte do menších jednoduchých kroků např. pomocí ilustrací.
  • Zjednodušte vše, co jde: nabídněte 2 možnosti jídla, místo 3 cílů výletu mějte 1, minimalizujte množství hraček a knížek a obměňujte je, oblečení a boty vybírejte s dítětem (nemělo by dostat nové tričko či boty ráno v den školky) a mějte je roztříděné a nachystané na příští dny. Uberte co nejvíce podnětů, které na dítě působí: např. vypněte televizi či zvuky v pozadí během hraní či tvoření, pokud je dítě samo nevyžaduje.
  • S vysoce citlivým dítětem věci často nepůjdou podle prvotního plánu, proto plánujte, ale mějte plán A, B a C.
  • Pokud vás čeká aktivita s dítětem, která bývá náročná (odchod do školky, výlet, lékař, stěhování apod.) připravte si předem bez dítěte vše, co jde. Projděte si, co vás čeká, nachystejte batůžky, oblečení, svačinu tak, abyste se další den mohli věnovat chystání dítěte v klidu.
  • Zapojte ho do procesu plánování: dejte mu možnost, aby si i samo přichystalo, co potřebuje. Dovolte mu cítit se důležité, nachystat věci i pro vás. V daný den řekněte jasně, kolik minut zbývá na hraní, než se bude muset začít chystat.

Detailní plánovací kalendář denních aktivit, který si můžete připravit s dětmi sobě na míru, jsme pro vás připravili jako BONUS ZDARMA k 3. dílu emočních učebnic: Můj učitel Smutek.

7. Zvažte přínos speciálních terapií, např. metodu Neurofeedback nebo Somatic Experiencing (Somatické prožívání)

8. Vztah k jídlu

  • Zážitky bezmoci a strachu spojené s nepříjemnými fyzickými vjemy v souvislosti s určitým jídlem se u citlivých dětí mohou ukládat jako hluboké traumatické zkušenosti. Jednotlivá jídla můžete nabízet opakovaně a dítě do jídla motivovat, ale nikdy ho do žádného jídla či dojídání nenuťte.
  • Nenuťte dítě u jídla sedět a nemluvit a najděte přijatelné řešení pro všechny: dítě může po určité době od stola odbíhat, mít u sebe papír, tužku, malou hračku, může povídat či sedět tak, jak chce - u stolu by mu mělo být vždy příjemně a nemělo by ke stolu přicházet rozmrzelé.
  • Neklaďte před dítě hotové jídlo, ale zapojte ho do procesu jeho přípravy, umožněte mu učit se, odkud jednotlivé potraviny pochází a jak se pěstují (ideálně pěstujte některé i vy).
  • Mějte vždy na výběr alespoň 2-3 jednoduché varianty (jednosložková jídla).
  • Vařte a pečte spolu, dovolte mu v kuchyni pomáhat, cítit se schopné a užitečné, dovolte mu připravovat jídlo pro sebe i pro druhé.
  • Zkuste hru na restauraci či oslavu, dovolte dítěti hrát si s jídlem, poznávat ho, experimentovat s ním, navázat dobrý vztah k jídlu, který je důležitější, než to, co dítě jí.
  • Pokud dítě nejí určité důležité složky jídelníčku, např. zeleninu, doplňujte chybějící vitamíny a minerály formou kvalitních přírodních doplňků stravy nebo superpotravin, které obsahují v malém množství koncentrované množství živin.
  • Upřednostňujte celostní potraviny (bez složek), které dítě umí identifikovat, ví odkud pochází a jak rostou. Mixovanou stravu nahraďte kousky, později vyzkoušejte různé textury jídla. Citlivé dítě často upřednostňuje syrovou stravu a křupavá jídla a k tomu jednoduché sacharidy jako je rýže, pečivo, těstoviny. Nemusí to tak ale být vždy, proto vždy vnímejte, jak to má vaše dítě.

9. Vztah s dítětem

  • Čím více podnětů musí citlivé dítě zpracovávat, tím jistější a bezpečnější vazbu s rodičem potřebuje. Možnost ujišťovat se v průběhu dne, že ho rodič má rád, nezlobí se a neodmítá ho, je pro dítě důležitou kotvou, která mu pomáhá zvládat velké množství podnětů.
  • Jděte ve vztahu první, aby se dítě nemělo možnost dostat do deficitu pozornosti a nemuselo si ji od vás vynucovat. Přijďte za ním, zajímejte se, obejměte jej jako první, nabídněte mu společné hraní.
  • Udělejte lásku k dítěti v průběhu dne viditelnou: řekněte mu, že na něj myslíte, i když nejste spolu, že vám chybí, že s ním rádi trávíte čas, že se těšíte na to, co podniknete. Citlivé dítě si je vědomé své "odlišnosti", ví, že má větší požadavky než třeba sourozenec a potřebuje vědět, že je to v pořádku a není pro rodiče záteží či zdrojem vyčerpání.
  • Poukazujte na jeho silné stránky, místo výsledku oceňte snahu, učte ho pozitivní afirmace. Nesrovnávejte ho se sourozencem.
  • Podmínky, pravidla či hranice formulujte pozitivním způsobem a vypusťte z komunikace "ne" (místo "nemůžeš", zkuste "můžeš, pokud... ", místo "ne", zkuste "když... , pak ano ").

10. Překračování komfortní zóny

  • I když je citlivé dítě obvykle velmi zvědavé a touží po nových zkušenostech, může většinu změn odmítat. Oceňujte jeho snahu, vytrvalost a odvahu. Připomínejte mu, co zvládlo a na co může být hrdé.
  • Pokud dítě trápí opakující se stavy úzkosti, učte ho ptát se na různé scénáře ("Co nejlepšího/nejhoršího se může stát?") a sledovat vývoj jeho pocitů a jejich velikost na určité škále.
  • Dejte dítěti čas, umožněte mu dělat si pauzy a mít u sebe smyslové pomůcky, které mu pomáhají (vůně, hudba, oblíbený polštář či oblečení atd).
  • Pokud vidíte, že dítě určitá zkušenost zajímá, odpovídejte na jeho dotazy, vzbuďte jeho zvědavost, vášeň a tvořivost, které sídlí ve vyšším mozku a jsou protikladem jeho nižších instinktivních reakcí.

Věřím, že pokud existují děti, které mohou od základu změnit koncept klasického rodičovství a vnést do něj vědomější vztah dítěte a dospělého, pak jsou to vysoce citlivé děti.🌸

Děti, které přichází na svět se zvýšenou citlivostí vnímání a senzorického zpracování nebo které ji získaly v důsledku traumatického porodu či zkušenosti v dětství.

💎Protože v doprovázení těchto dětí často nebudou fungovat žádné rady.

💎Budou chvíle, kdy nebude fungovat kontaktní ani respektující rodičovství,

💎kdy nebude fungovat pozitivita ani laskavý přístup,

💎kdy nebude fungovat nic.

💎Kdy si rodič sáhne na absolutní dno a dojdou mu všechny síly,

💎kdy nebude rozumět sobě ani dítěti a uvidí své stíny, které nevěřil, že má,

💎kdy bude stát sám proti okolí a širší rodině, kdy bude čelit svým největším strachům.

💎Kdy nebude jiné cesty, než dítě zlomit a udělat z jeho citlivosti celoživotního nepřítele, nebo mu důvěřovat, vzdát se jakýchkoliv představ o tom, jaké dítě musí být, a přijmout ho takové, jaké je.

A udělat z jeho citlivosti celoživotní dar.

Zdroje:

  1. Hofmannová, A. G. (2014). Hypersenzitivní děti: Laskaví poslové univerza. Praha: Práh.
  2. Rosenshein, J. B. (2013). Parenting the Highly Sensitive Child. Bloomington: Balboa Press.
  3. Williams, J. (2017). Understanding the Highly Sensitive Child: Seeing an Overwhelming World through Their Eyes. Amazon Fullfilment.
  4. Aron, E. N. (2021): Vysoce citlivé děti. Olomouc: Fontána.
  5. Boyce, W. T (2019).: Orchidej a pampeliška. Šťastné děti – geny, výchova nebo něco jiného? Praha: Triton.
  6. Leuze, J. (2022): Výchova vysoce citlivých dětí. Rodičovské tipy pro prvních 10 let. Praha: Portál.
  7. https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz
  8. https://hsperson.com/books/the-highly-sensitive-child
  9. https://www.pbs.org

Přepošlete článek všem, kdo sdílí s těmito dětmi svou rodičovskou či průvodcovskou cestu, aby mohlo být na světě opět o něco méně nepochopených dětí, a o něco více těch, které mohly prožít naplněný a spokojený život, ne navzdory svým jedinečným darům, ale díky nim.

Eshop: produkty pro rozvoj emočních dovedností dětí

Emoční karty Tisíc Tváří Radosti

Jana Kubíčková
Jana Kubíčková je psycholožkou, celostní terapeutkou a mámou dvou dětí. Napsala první odbornou publikaci v ČR na téma transgeneračního přenosu traumatu v rodinách. Má doktorát z Vývojové psychologie, studovala také religionistiku a Naturopatii v Austrálii. Je autorkou projektu Tisíc Tváří radosti, v rámci kterého vytváří produkty pro rozvoj emocionálních dovedností dětí. Přináší jednoduché didaktické a terapeutické nástroje pro vědomé prožívání, vědomou odolnost a vědomou komunikaci v rodinách, aby emoce nestály v cestě, ale pomáhaly rozvíjet lepší a radostnější verzi sebe sama, vztahů a světa kolem. Je autorkou Emočních karet >> a Emočních učebnic pro děti>>. Více o jejím příběhu si můžete přečíst tady >> Můžete ji napsat na kubickova.yana@gmail.com
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • E-book ZDARMA