Dost dobrý rodič, dost dobré dítě
Byly nebyly jednou tři mámy.
První žila v perníkové chaloupce, měla v ní Stoleček prostři se a dávala dětem první poslední. Byla stoprocentní ve všech směrech. Byla superhrdinou, za kterého se děti převlékají, kterého ale nikdy opravdu nepotkají. Vyměnila svůj život za jejich život, svou radost za jejich radost. Děti měly vše a mohly vše. Mohly jít až na konec světa. Ale nevěděly jak, a vlastně ani nechtěly. Vyměnily by vše zpátky za jediný úsměv vyčerpané mámy. Byla PŘÍLIŠ dobrou mámou.
Druhá žila ve skleněném zámku zákazů a příkazů a z jeho vysoké věže po celý den dohlížela na své děti. Děti chodily tiše a po špičkách, aby nic nerozbily. Bylo zakázáno smát se i plakat. Chtěla je vychovat k odolnosti a síle, ale zůstal jenom strach. NEBYLA dobrou mámou.
Třetí žila v domečku u řeky a většinu dne pracovala. Děti pracovaly s ní nebo si hrály vedle ní. Byla přísná i laskavá. Uměla zvýšit hlas, někdy i křičela, ale toho dobrého bylo na konci dne vždy víc. Na každé dítě si našla speciální čas. Čas, kdy byli jenom spolu. Byla hodně trpělivá, ale taky dělala spoustu chyb. Vždy se pak omluvila a děti na to s radostí zapomněly. Říkala jim pravdu a dodržovala sliby. Všechny činy a slova měly své důsledky. Ukázala jim, kde je řeka příliš mělká, a řekla jim, co se může stát, když do ní skočí. Pak jim ukázala, kde je dost hluboká, a nechala je skákat. Pečovala o děti a ukázala jim, jak mohou pečovat o ni. Dávala dětem první, ale ne poslední. Byla DOST DOBROU mámou.
Byla rodičem, kterého by si vybralo každé dítě, kdyby mohlo.
Byla rodičem, kterým JE naprostá většina rodičů.
Proč se tedy tolik z nich necítí být dost dobří?
Děti byly od počátku lidského rodu přirozenou součástí života dospělých, kteří nepotřebovali žádné návody nebo výchovné styly. Výchova nebyla ani žádným kultem, kolem kterého by se točil život celé komunity. Dospělí byli přítomní jednoduše jako průvodci, kteří na děti dohlíželi, aby zůstaly v bezpečí, a vedli je tak, aby z nich vyrostli dobří lidé, kteří se umí o sebe postarat. Proč tedy dnešním rodičům tolik chybí důvěra, že to umí stejně dobře i dnes?
Snaha být dokonalým rodičem, poháněna strachem, že nejsem dost dobrý, patří mezi nejvíce zraňující mýty současné rodiny. Věnuji se dost? Věnuji se dobře? Snažím se správně? Mám vůbec na to, být dobrým rodičem? Dítě se povedlo? Určitě to nemá po mně. Nepovedlo se? Je to moje vina. Neměla jsem ho tehdy plácnout po zadku, dovolit mu čokoládu a už vůbec nechat ho zvykat si na tablet.
Pokud toužíme podávat stoprocentní výkony v každé oblasti života, stoprocentně selžeme. Pokud rodič touží být pro dítě superhrdinou, který nechybuje, zákonitě se to nepovede.
Koncept dosti dobrého rodičovství je poměrně známý a odvíjí se od pojmu Dost dobré matky britského pediatra a psychoanalytika Donalda Winnicotta (eng. A Good Enough Mother) nebo Dost dobrého rodiče amerického psychologa Bruna Bettleheima (eng. The Good Enough Parent).
Dost dobrý rodič je rodič, který:
- nesnaží se být dokonalým a nevyčítá si svou nedokonalost
- zajímá se o pocity a chování dítěte a vnímá je jako projev vnitřních potřeb
- odpovídá na jeho pocity a potřeby, aby dítě mohlo zažívat bezpečí a porozumění
Jen málokdy se to, jestli se rodič cítí jako dost dobrý,
dává do souvislosti s tím, jestli se jako dítě mohl cítit dost dobrý.
Porovnáváme se opravdu s dokonalou maminkou
či tatínkem odvedle, nebo s jakýmsi vnitřním ideálem,
který si vytvořilo kdysi dávno dítě v nás?
Může být příčinou ne dost dobrého rodiče
jeho ne dost dobré vnitřní dítě?
Odkud se bere pocit, že nejsem dost dobrý, a proč sám neodejde?
Přesvědčení, jestli jsme nebo nejsme v životě dost dobří, se váže k prvotní důvěře, kterou si dítě po narození během prvních měsíců života buduje v interakci se svým okolím (více o ní v článku Bylo nebylo Jedno dítě…)
Každé dítě si od prvního dne svého života klade dvě otázky: KDO JE a JESTLI JE DOST DOBRÉ. Pokud odpovědi, které dostává, jsou v pořádku, pak sebeobraz, který si buduje, je celistvý a autentický.
JSEM CELISTVÝ = JSEM DOSTATEČNÝ
Celistvý sebeobraz znamená, že dítěti dovolujeme poznávat vše, čím je.
Ví, že jeho JÁ nic nechybí,
a nepotřebuje mimo sebe hledat potvrzení, že umí nebo dělá dost.
Ví, že je dostatečné, aby se mohlo mít rádo, a aby ho měli rádi druzí.
JSEM AUTENTICKÝ = JSEM DOBRÝ
Autentický sebeobraz znamená, že dítěti dovolujeme poznávat se
takové, jaké opravdu je.
Neztotožňujeme ho s jeho pocity ani chováním.
Ví, že jeho Já je v pořádku a není s ním nic špatně.
Ví, že si zaslouží v životě dobré věci,
a nepotřebuje mimo sebe hledat důkazy, že je dost dobré.
- Pokud má dítě celistvý a autentický sebeobraz,
bude věřit, že je DOST DOBRÉ. - Pokud mu okolí nezrcadlí kvality, které mu patří, nebo mu zrcadlí ty, které mu nepatří, bude věřit, že NENÍ DOST DOBRÉ.
Pokud se s tímto životním přesvědčením dítě později stává rodičem, často vytváří domov naplněný kolektivní vinou. Rodič má pocit, že nedělá dost pro dítě, dítě má pocit, že nedělá dost pro rodiče. Rodič cítí, že selhává, a dítě (které přebírá vinu vždy na sebe) cítí, že selhává taky. Pokud se však do rodiny podíváme blíž, většinou zjistíme, že neselhává nikdo.
10 důkazů, že jste dost dobrým rodičem, který vychovává dost dobré děti
- 1Jste autentickým vzorem pro dětiNe ideálním. Nejste nedostižným superhrdinou, kterých má dítě plný pokoj. Jste skutečným rodičem, který má skutečné emoce, které dítě zná. Jste rodičem, který ví, že může prožívat k dětem negativní emoce a neviní za ně sebe ani děti. Rodič, který umí se svým vztekem zacházet, je pro dítě důležitějším vzorem než rodič, který se nevzteká nebo svůj vztek potlačuje. Ukazuje mu, jak se zachovat, až se příště budou cítit podobně.
- 2Nesnažíte se o dokonalost a neočekáváte dokonalost od svých dětíJste pozitivní verzí sebe sama, ne horší, ne lepší, ne nejlepší. Přejete si, aby vaše děti byly v první řadě dobré a šťastné bytosti. Víte, že není možné ani potřebné, aby vše bylo dokonalé, a že dělat chyby je nezbytné. Stačí, že na konci dne převažuje to dobré.
- 3Vaše mysl je aktivní a přizpůsobivá, není otevřená ani uzavřenáZatímco otevřená mysl se lehko vzdává svých názorů, uzavřená mysl se drží svých a nepřipouští žádné další. Aktivní mysl v rodičovství znamená, že se umíte držet své pravdy, ale taky ji opustit, když přestane sloužit. Máte svou vlastní cestu, ale dokážete otevřeně naslouchat i těm dalším. Vaše pravda je výsledkem určitého procesu učení. Cizí pravda je pak inspirací, kterou stojí za to vyzkoušet, a případně si na jejím základě aktualizovat vlastní. Místo toho, abyste například neoblomně věřili, že děti je potřebné chválit nebo naopak vůbec nechválit, najdete si takový způsob chválení, který vidíte, že funguje pro vás a vaše děti.
- 4Práci na vztahu s dítětem považujete za důležitější než výchovný stylVíte, že opravdovým, hlubokým a rovnocenným (ne rovným) vztahem můžete děti naučit mnohem trvalejším hodnotám vzájemného respektu a laskavosti, než by vám zaručil jakýkoli výchovný styl.
- 5Místo trestů zdůrazňujete pravidla a necháváte děti zažít přirozené důsledky jejich porušeníVíte, že zakázaná pohádka donutí děti uklidit si pokoj dnes, ale rozhodně je nebude motivovat uklidit si pokoj příště.
- 6Nezachraňujete děti před každým zklamáním či neúspěchemNecháváte je bojovat, aby mohly poznat jak svou slabost, tak sílu.
- 7Umožňujete dětem potkat se se svými emocemi a najít v nich svou síluNepřikazujete dětem pozitivní emoce a nezakazujete jim negativní. Dáváte jim svobodu prožívat své bytí tak, jak potřebují, a důvěřujete jim, že své emoce zvládnou. Místo pravidel pro prožívání je učíte pravidlům pro jejich vyjadřování. Místo odsuzování vzteku jim pomáháte zlobit se správně.
- 8Chováte se opravdověŘíkáte dětem (laskavě a přiměřeně věku) to, co si opravdu myslíte a cítíte. Víte, že cesta k respektu dítěte je přes upřímnost, a víte, že dítě vždy vycítí, kdy upřímní nejste. Věnujete se dětem vědomě a s radostí, když můžete, a vysvětlíte, proč ne, když nemůžete.
- 9Dáváte první, ale ne poslední. Staráte se o děti, ale také o sebeVíte, že tak, jako v letadle musíte nejprve nasadit kyslíkovou masku sobě, abyste pomohli dítěti, pečujete o sebe a děláte si na sebe čas i v běžném životě.
- 10Jste dost dobrý rodič, protože víte, že jste dost dobrý rodičCítíte se ve svém rodičovství bezpečně a vaše děti se cítí bezpečně ve svém dětství. Víte, že jediná zodpovědnost rodiče je šťastné dětství dětí, ne jejich šťastná dospělost. Víte, že pokud nastavíte vztah s dítětem správně, bude v něm vše, co ke své šťastné dospělosti potřebuje. Bude v něm laskavost k sobě, respekt a soucit k druhým i dodržování pravidel. Nic důležitějšího naučit nelze.
Dokonalé rodičovství není podmínkou
dokonale zdravého a šťastného vztahu s dětmi.
Je to rodičovství, ve kterém učíme děti vše, čím jsou a kým opravdu jsou,
aby se mohly cítit jako milované, schopné a hodnotné bytosti.
Je to rodičovství, ve kterém dokážeme přijmout dítě i sebe
přesně takových, jací jsme.
Dost dobrý rodič je ten, jehož dítě se cítí jako dost dobré
a jednou se taky bude cítit jako dost dobrý rodič.
Pokračovat ve čtení: 10 rituálů pro domov, ve kterém všichni mohou být Dost dobří >>
V naší komunitě Tisíc Tváří Radosti pomáháme vytvářet domov, ve kterém se každý rodič může cítit jako dost dobrý a každé dítě jako dost dobré. Jejím posláním je pomáhat dětem, aby rozuměly svým emocím, a rodičům, aby rozuměli svým dětem. Vnést do rodinného života radost ze zvládnutých emocí, díky které se žádná bolest z emočních zranění nebude předávat dalším generacím.
V e-shopu Emoční Kompas najdete ucelenou nabídku produktů pro vědomé prožívání, vědomou odolnost a vědomou komunikaci, jako je nejrozsáhlejší sada emočních karet pro děti, nejrůznější pomůcky pro poznávání a zvládání emocí, emoční učebnice, pracovní sešity a další.
Vstoupit do e-shopu a prohlédnout produkty
10 rituálů pro domov, ve kterém se všichni cítí Dost dobří
V minulém článku jsem psala o tom, proč Dost dobrý rodič a…