„Počkám, až to přejde, mami“. Jak rozvíjet a posilovat emoční imunitu u dětí

7.9. 2021Jana Kubíčková2512x0 Komentářů

Když dítě onemocní, obvykle se pro rodiče zastaví svět.
Vezmeme dítě domů, necháme ho odpočívat, netrváme na pravidlech. Hledáme léky, které mohou pomoct, uvaříme polévku, která ho posílí. Vše se zpomalí a zůstane jen to, na čem záleží. Nekřičíme na dítě, ať se urychleně uzdraví. Nekřičíme na nemoc, aby zmizela. Dáme ji čas, aby proběhla, a aby si s ní dítě poradilo. Koupíme mu vitamíny, aby bylo příště silnější.

Když se ocitneme v bouři, vyhledáme bezpečí a prostě ji přečkáme. Nekřičíme na ni, aby přestala, nechceme ji zastavit, nebojujeme s ní. Počkáme, až přejde. A příště třeba zkusíme lépe rozeznat, kdy přichází.

Stejně jako nečekáme, že zastavíme bouřku, nemůžeme čekat, že dítě vypne jakoukoli svou emoci. A že se díky této dovednosti stane odolnějším, vyrovnanějším, šťastnějším. V každém přestaň se vztekat, neplakej, neboj se, od něj chceme, aby ovládlo něco, co nemá a nemůže ovládnout. Emoce JE pro dítě bouře. Blesk, který ho zasáhne z čistého nebe. Špatné počasí, které, když do něj zbytečně nezasahujeme, odchází stejně náhle a přirozeně jako přichází.

Když chcete, aby jakákoli emoční krize pominula, něříkejte, co má odejít, ale připomeňte dětem to, co trvá. To, na čem opravdu záleží. To, kdo jsou, jací jsou, a že při nich stojíte. Dovolte jim přečkat bouři, najít v dešti duhu, najít ve tmě hvězdy.

Jak rozvíjením emočních protilátek posílit emoční imunitu dětí

Zdravá imunita umožňuje dvě věci:

chrání děti před nemocemi
když onemocní, pomáhá jim uzdravit se. Až tento bod je klíčový, protože ne vždy je možné před nemocí se chránit a ne vždy tato ochrana funguje stoprocentně. Někdy to dokonce není ani prospěšné a většinu dětských nemocí bereme jako samozřejmost, díky které získávají dlouhodobou imunitu.

Zdravá imunita neznamená dokonalou ochranu vůči všemu, co dětem může škodit, ale schopnost poradit si s tím tak, aby děti mohly prospívat dál.

Neznamená to tedy, že emočně odolné dítě nebude prožívat vztek, strach či bezmoc, ale že má dostatek emočních zdrojů, které mu pomáhají tyto emoce zvládnout tak, aby mohlo dál objevovat a rozvíjet sebe. Znamená, že má dostatek citových protilátek, aby žádná z jeho emocí nestála v cestě tomu, co si přeje nebo potřebuje, zbytečně ho nevyčerpávala a nepůsobila mu nadměrný stres.

Většina emočních zranění není způsobena negativními emocemi (dokonce ani v rodinách, kde převládají opravdu bolestivé emoční vzorce), ale nedostatkem pozitivních emocí. Nemožností prožívat a sdílet radost, zvědavost, sebevědomí či sebelásku. Tyto emoce jsou v rodinách často větším tabu než smutek, vztek či strach.

Téměř ve všech nejstarších myšlenkových tradicích je pěstování pozitivních emocí považováno za nejúčinnější lék na emoce strachu, smutku, sobectví či vzteku. Cílem praktikování emocí jako jsou láska, soucit či vděčnost není negativní emoce odstranit, ale nedovolit, aby obsadily naše srdce a bránily nám vidět pravdivý svět.

Tím, že zaměřujeme pozornost dětí na laskavé a konstruktivní emoce, učíme je každodenně praktikovat ve vztahu k sobě a ke druhým, proměnujeme je v nich na trvalé hodnoty, vytváříme si jakési protilátky na onemocnění smutkem, strachem či vztekem.

Jak rozvíjet pozitivní emoce u dětí

Lze učit vztek zvládat soucitem? Smutek vděčností? Strach důvěrou?

Dovolte prožívat pozitivní emoce sobě
Jaké přesvědčení, myšlenka, zkušenost, zranění mi brání tady a teď prožívat s dětmi radost, nadšení, zvědavost?
Vytvořte čas a prostor pro pozitivní emoce
Pro zdravý emoční vývoj je důležité, aby děti měly prostor, kde je možné bez nadměrných zákazů a příkazů svobodně vyjadřovat radost, zvědavost a samostatnost. Kde mohou běhat, dovádět a prozkoumávat svět tak, jak potřebují, a tolik, kolik potřebují. Nejprve s námi, postupně bez nás.
Vytvořte rituály pro pozitivní emoce
Nejúčinnější způsob, jak rozvíjet v dětech pozitivní emoce a proměňovat je v trvalejší hodnoty, je skrze rodinné rituály. Zkuste si večer společně sednout a zeptat se jich (místo Jak bylo ve škole?), co jim dnes udělalo radost, za co jsou vděční, kdo jim pomohl nebo se na ně usmál, na co se těší a co by chtěli prožít zítra.
Udělejte si čas na všímavé hry a aktivity
Všímavost je pozornost zaměřená na přítomný okamžik. Pomáhá nám uvědomovat si to, co právě děláme, co se děje v nás, ve druhých či okolo nás. Je cenným nástrojem, jak se zklidnit, zastavit znepokojující myšlenky, zvládnout stres či náročné emoce a posílit zdraví. Zkuste zařadit do každodenních aktivit s dětmi Všímavé kostky nebo Zážitkové pátračky.

Všímejte si více pozitivních emocí a méně těch problémových
Kdykoli dítě potřebuje nejvíce lásky, bude si o to říkat nejméně laskavým způsobem. Kdykoli potřebuje nejvíce odvahy, bude to říkat nejméně statečným způsobem. Není potřebné zastavovat se u problémové emoce. Vždy hledejte v dětech nejprve to dobré. Hledejte, co hledá dítě. Co potřebuje, co ho posiluje. Připomínejte jim jejich pozitivní prožitky. Povídejte si o jejich nejhezčích vzpomínkách. Kdy někomu pomohly? Co zvládly? Kdy překonaly svůj strach? Kdy se k nim někdo zachoval laskavě? Z čeho byly nadšené? Jaký byl nejhezčí den jejich života? Kdy jsou šťastné? Kdy se cítí v bezpečí? Co je pro ně nejvíc důležité? Jaké je jejich největší přání?

Místo pochvaly motivujte děti jejich vlastními pozitivními emocemi
Potvrdit pozitivní emoci ve chvíli, když ji u dítěte vnímáme, je nejlepší způsob, jak jej vnitřně k něčemu motivovat. Když místo nicneříkajícího “Ty jseš ale šikula” řekneme “Máš radost, že jsi to dokázal, viď?” nebo “Musíš být na sebe hrdý, že jsi to zvládl, i když to bylo těžké”. Dítě vnímá, že ho vnímáme a rozumíme jeho prožívání.
Používejte slova, která spojují, ne oddělují
Vyvolávají moje slova u dítěte strach nebo lásku? Spojují nás nebo oddělují? Říkají pravdu? Vyjadřují, kdo opravdu dítě je a co k němu cítíme?
Učte děti pozitivní emoce pojmenovávat, rozeznat je u sebe a druhých, porozumět, kdy přichází a jak jim mohou pomáhat.
Inspirujte se hrami a aktivitami s emočními kartami Tisíc Tváří Radosti.

Nezastavujte nepříjemné emoce
Zkuste se naučit přijmout dítě opravdu v jakékoli emoci, nechtít za něj řešit jeho emoční krizi a dovolit mu potkat se se svými emocemi samo. Dítě nemá žádnou touhu setrvávat v negativních emocích déle než je nezbytné a vždy se rozhodne pro radost, jakmile je to možné.

Předat dětem pocit lásky a bezpečí a rozvíjet jejich radost, sebedůvěru a sebehodnotu je pravděpodobně tím nejdůležitějším rodičovským úkolem. A také vybavením dětí těmi nejsilnějšími protilátkami proti pozdějším depresím, úzkostem, nízkemu sebevědomí a sebedůvěře. Pokud se dítě cítí bezpečně v sobě, pokud ví, že si může důvěřovat, že je dost dobré a že si zaslouží dobré věci, bude důvěřovat i světu kolem. Nebude mít důvod zraňovat sebe, druhé či nechat se zraňovat. Bude vědět, že každá emoce pomine a každou lze vyřešit laskavě k sobě a k druhým.

Tato laskavá a pozitivní emoční komunikace buduje emoční imunitu způsobem, který je bude posilovat celý život. Dává jim přístup k nevyčerpatelným emočním zdrojům. Vytváří emoční mapu, díky které vždy najdou cestu dál bez ohledu na to, jaká překážka je potká.

Vydejte se spolu s dětmi laskavější cestou světem emocí. Inspirujte se jedinečnými emočními pomůckami pro zdravý emoční rozvoj dětí. Eshop: Emoční kompas

Jana Kubíčková

Jana Kubíčková je psycholožkou, celostní terapeutkou a mámou dvou dětí. Napsala první odbornou publikaci v ČR na téma transgeneračního přenosu traumatu v rodinách. Má doktorát z Vývojové psychologie, studovala také religionistiku a Naturopatii v Austrálii. Je autorkou projektu Tisíc Tváří radosti, v rámci kterého vytváří produkty pro rozvoj emocionálních dovedností dětí. Přináší jednoduché didaktické a terapeutické nástroje pro vědomé prožívání, vědomou odolnost a vědomou komunikaci v rodinách, aby emoce nestály v cestě, ale pomáhaly rozvíjet lepší a radostnější verzi sebe sama, vztahů a světa kolem. Je autorkou Emočních karet >> a Emočních učebnic pro děti>>. Více o jejím příběhu si můžete přečíst tady >> Můžete ji napsat na kubickova.yana@gmail.com

Podobné články